Od narození přes dětství a dospívání až k prahu dospělosti čelí dítě nejrůznějším výzvám. A nejen dítě samotné, ale samozřejmě celá jeho rodina a blízké okolí se musí průběžně vypořádat s nejrůznějšími proměnlivými vlivy okolí i uvnitř rodiny samotné.
Novorozenec byl donedávna obklopen temným až tmavě červeným prostředím mateřského lůna, kterým jen vzdáleně a řídce prosvítalo tlumené sporé světlo. Miminka, plačící po příchodu na svět, dost možná naříkají steskem po svém ztraceném těsném a bezpečném prostoru. Nyní jejich citlivá očka, dosud neadaptovaná na denní svit, dráždí paprsky zářivek, proudící z nemocničního stropu, bíle či jasnými barvami natřené stěny porodnického oddělení, oslňující běloba nemocničního povlečení i maminčiny noční košile, stejně jako prudké světlo, dobývající se dovnitř nezacloněnými okny. I doma je pro děťátko připraven něžný interiér, nejčastěji ve světlých či alespoň pastelových barvách. Těšící se rodiče, vedeni těmi nejlepšími úmysly, připravili svému vytouženému synáčkovi či dcerušce prostředí plné agresívních a rušivých tónů, které mohou zkomplikovat spánek nejen novému obyvateli našňořené dětské postýlky s nebesy, ale následně i jim samotným. Koho by napadlo, že daleko lepší službu by v tomto novorozeneckém období prokázala jim i miminku neprůhledná tmavá látka v odstínech hnědé či bordó, zakrývající okno či alespoň přehozená nad miminkem?
Brzy se ukáže, a poslední vědecké výzkumy tomu nasvědčují, že i batolata a malé děti předškolního věku mají v barvách své jasné preference. Je sice pravdou, že pod vlivem výchovy a v odpovědi na očekávání ze strany okolí ve výběru oblečení chlapci upřednostňují „klučičí“ barvy a děvčátka zase barvy „holčičí“, tj. růžovou. Mimo oblečení však co se týče barev, které si přejí mít ve svém okolí, většina dětí bez ohledu na pohlaví reaguje na přítomnost růžové velmi příznivě a spontánně. Z toho vyplývá, že děti cca do 6ti let pociťují a vyjadřují svou potřebu něhy a lásky bez obav z výsměchu. Co se týká ostatních barev, děti od tří do šesti let upřednostňují teplé barvy před studenými (konkrétně žlutou, oranžovou a červenou), a dále mají rády tmavě modrou, tmavě červenou a tmavě fialovou. Zelená je co do oblíbenosti někde uprostřed, ostatní barvy stojí v pozadí. Výrobci dětských hraček a koberců i jiných dětských interiérových doplňků to velmi dobře vědí, jak můžeme vidět v regálech hračkářství a hernách mateřských školek.
Jaké další situace zažívají děti po opuštění domáckého prostředí mateřské školky, se zahájením povinné školní docházky? Je jich nekonečná, barvitá škála. Zdaleka nepředstavují jen sérii školních úspěchů, jedniček a pochval. Děti v závislosti na svém temperamentu se lépe či hůře vyrovnávají s nutností několik hodin denně klidně sedět, aniž by se vrtěly, houpaly na židličce či jinak sebou šily. Musí zachovat mlčení a nemluvit bez vyzvání, soustředěně naslouchat výkladu učitele, plnit jeho pokyny, pracovat se školními potřebami, koordinovat svaly rukou a prstů při psaní, rýsování, namáhat mozek zcela novými požadavky jako jsou čtení, početní operace, učení se zpaměti či logické uvažování. Neméně náročným požadavkem na ukázněnost dítěte, které se donedávna těšilo relativní volnosti pohybu, je dodržování časového harmonogramu při plnění úkolů, střídání předmětů a jen krátký vymezený čas na regeneraci o přestávce.
Není divu, že nástup do školy představuje pro většinu dětí velkou míru stresu. Jak se s novým životním stylem vypořádá, to záleží nejen na jeho vůli a ochotě „být hodný“, ale také na rodinném prostředí, dědičnosti a vrozených dispozicích. Některé děti reagují zvýšenou vznětlivostí, snadno se rozzlobí a stávají se z nich problémoví žáci – výtržníci. Jiné děti sklouznou k úzkostlivým stavům, sebepodceňování a depresi. Je velmi důležité tyto projevy podchytit, sledovat a zabezpečit nápravu. Běžné problémy jako poruchy pozornosti, problémy s chováním, problémy s učením, specifické poruchy učení a hyperaktivita jsou dnes na denním pořádku a jejich zvládání tvoří značnou část každodenní pracovní náplně každého učitele.
Jak se s nimi ale vypořádat doma? Co když máte doma dítě smutné, plačtivé, nevěřící si, odmítající chodit do školy ze strachu, že opět neuspěje? Co když se potýkáte naopak se zlobivcem, který se jen vzteká a kope kolem sebe?
Kromě léků a odborné farmakologické a psychologické pomoci zde opět mohou pomoci barvy. V průběhu historie se náhled na jejich vliv na duši člověka měnil, dnes už ale na základě nejmodernějších výzkumů víme zásadní a stabilizovaná fakta. Je vhodné poskytnout vašim dětem takové prostředí, které bude svou barevností stimulovat žádoucí osobní vlastnosti a korigovat či potlačovat ty negativní. Víme například, že uklidňující efekt vykazuje šedá, hnědá, fialová. Ta se doporučuje k mírnění hyperaktivity, stejně jako chladivá modrá, která navíc napomáhá soustředění. Uklidňující, ale také osvěžující vliv může mít zelená, která se obzvlášť doporučuje na stěny dětských pokojů a ložnic pro svůj harmonizující účinek. Pozitivně na podporu soustředění, učení, logické myšlení a paměť působí žlutá. V kombinaci s červenou coby výsledná oranžová probouzí vitalitu, aktivitu, sebevědomí, optimismus a zdraví. Červená samotná tyto účinky ještě násobí a dynamizuje, může vést až ke zvýšení agrese. Pokud se však naředí bílou, získáme jemnou, něžnou, mírumilovnou a zasněnou zrůžovělou atmosféru. Je vhodné zvážit vliv každé barvy na psychiku vašeho dítěte ještě dříve, než mu začnete zařizovat pokojíček. Je nutné promyslet a prokombinovat zvolený nábytek a další doplňky, které mohou účinek barev ještě podtrhnout či naopak potlačit. Není naprosto nutné kteroukoli ze zmíněných barev pomalovat všechny stěny. Stačí na vhodných místech jejich bodovým či v rozumné míře plošným uplatněním vyvolat žádoucí náladu a případně také rozčlenit prostor na pracovní – aktivní a klidnější odpočinkovou část.
Lze jen doporučit, abyste se před výmalbou dětského pokoje poradili s profesionály, kteří se orientují nejen v nabídce současných tuzemských či zahraničních materiálů a dokáží vám poradit, zda zvolit malbu klasickou či speciální, například omyvatelnou nebo protiplísňovou. Musí vám také pomoci zorientovat se mezi mnoha tisíci barevných odstínů ve vzornících, a na to už potřebují mít bohaté zkušenosti i představivost. Nejlepší pak je, když pracovníci malířské firmy přijedou k vám domů a na místě zváží dispozice prostoru. Pak vám mohou předložit ideální návrhy. Rozmyslete si také, zda se chcete před samotným malováním a po něm namáhat s přípravnými pracemi, jako je vyklízení skříní, stěhování a zakrývání nábytku, oškrabání starých maleb, zakrývání podlah, a s následným vyčerpávajícím úklidem. V případě, že byste této dřiny byli raději ušetřeni, jistě uvítáte službu malování na klíč. To znamená, že jediné, co budete mít na starosti, je výběr přesných barevných odstínů a s ničím jiným si nebudete muset zatěžovat hlavu. Všechny ostatní přípravné i závěrečné práce včetně úklidu zařídí malířská firma.